Křič, i když se to zdá bláznivý

"Křič, i když se to zdá bláznivý"

       Nedávno jsem slyšela toto svědectví. Podotýkám, že to není vymyšlený příběh, ale svědectví člověka, který to prožil... Je pro každého, kdo se nebojí stát se bláznem pro Boha: vydat se na cestu, i když je to nesmyslné, dělat věci jen z poslušnosti Duchu a nechápat proč, rozhazovat a nevidět sklizeň, a vystavit se tak soudům druhých, kteří si potají ťukají na čelo.... 

      Byla noc a jeden člověk byl právě doma. Už nevím, jestli právě spal anebo se ke spánku chystal, ale to není důležité. Každopádně měl o této noci úplně jiné představy... Když najednou ve svém srdci poznal, že ho Bůh volá, aby vyšel ven. Bylo to bláznivé, ale on nakonec poslechl. "Jdi do lesa", pobízel ho vnitřní hlas... Ten člověk si myslel, že se asi zbláznil, ale poslechl a šel. Došel k jezeru. "Zakřič" Tak to už jsem se asi úplně pomátl, myslel si ten člověk. Ale nakonec zakřičel. Nic. To jsem si mohl myslet. Otočil se tedy a šel domů, pochybujíc o svém duševním zdraví a rozhodnutý raději nikomu o svých "nočních výletech" nevyprávět...

    Uplynul dlouhý čas. Právě probíhalo jedno křesťanské setkání, na kterém byl i ten člověk. Na pódium vystoupila jedna dívka, aby ostatním řekla své svědectví. Vyprávěla o svém životě, konverzi, která přišla po jednom velmi těžkém období jejího života, kdy se rozhodla, že už nechce žít. Šla tedy v noci do jednoho lesa, kde bylo jezero a chtěla se v něm utopit... Když už chtěla skočit, náhle se poblíž ozval hrozný řev... Ona se vyděsila, obrátila se a utekla pryč... 

         Tak se nebojte křičet, i když se to zdá bláznivý. Poslechnout Boha je ta nejrozumnější věc na světě :-).