Žije...

Žije... 

Paradoxně se mi více lidí v těchto dnech svěřilo, že přestože jsou Velikonoce, jejich srdce stále zůstává "na poušti"... Ba dokonce od Velikonoc mnohem víc než předtím... Zůstali jsme ještě v postu, ve Svatém týdnu???

Jak tak o tom přemýšlím, mám za to, že naopak.. Radost a jásot učedníků ze setkání s Pánem předcházely pocity prázdna, strachu a nejistoty... Byl to čas přerodu jejich víry..., jejich vztahu s Pánem... Už nikdy se nesetkali s Mistrem tak jako dřív... Už ne tolik skrze smysly... Často ho viděli, ale nepoznali... Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili... Ne pocity, ne smysly..., poušť... A přece přišlo setkání... zrovna ve chvíli, kdy mysleli, že je konec...: vykládal písmo, lámal chléb...., byl přítomný, když si o něm mezi sebou povídali.... Písmo, svátosti, společenství... Oázy v poušti, místa setkání..., skutečného setkání s Ním.... pro každého, i dnes... 

 Jděte do Galileje, tam mě uvidíte.... Nebojte se, já jsem s vámi...