Přijmi svoje jesličky

Přijmi svoje jesličky

Každý si neseme něco. Svoje slabé místo. Každý něco nezvládáme. Najednou jsme příliš citliví, leccos se nás dotkne, „nevybereme“ to a reagujeme tak, že se za to stydíme... Nejsme hrdinové, máme chyby... Včera jsem byla v kapli a v tomto duchu se nesl i můj rozhovor s Pánem... Tolik bych si přála, se takových míst zbavit, nechat je úplně vyhojit, aby ani jizva nezůstala.. Ale pak jsem si uvědomila, že Pán možná chce něco jiného...: Vezmi, přijmi svůj kříž a následuj mě... A potom jsem se podívala na malého Ježíše, který leží v jesličkách a kterého mají sestry^* v kapli celý rok. A ta slova se v mém srdci proměnila: „Přijmi svoje jesličky...“

 Díky, Pane, že jsou v nás místa, kde Tě můžeme očekávat, kam můžeš a chceš přijít, místa chudá a nevzhledná, ale místa žíznící po Tobě. Díky, že každý máme v sobě jesličky. Kéž jsou nachystané pro Tebe.

*malé sestry Ježíšovy